Takže poslušně hlásím, že hlavní a pro nás důležitý krok směrem k vodě je splněn - je odvezena hromada hlíny za barákem. Těm, kteří nechápou souvislosti ráda vysvětlím: v technické místnosti již máme co? No přece zásobník na vodu.....máme tam i tepelné čerpadlo...a mezi nimi je taková mezera, kde má být vodárna. A ejhle, dokud nebude do technické zaveden i vstup z registru tepelného čerpadla, tak nám nemůžou do mezery dát vodárnu, poněvadž by se k vývodu z registru již nikdo nedostal - prostě by se tam nevešel! Stále nechápete...vím.....no a právě pod tou hromadou (která je již pryč...JUPÍÍÍÍ), tak tam ten náš plošný registr povede.
Foto hromady jste mohli vidět mezi fotkami předchozího příspěvku.....mezi dnešními pak vidíte, jak to dopadlo po čtyřech hodinách práce traktorbagru.
Kromě práce bagru se v úterý na stavbě činili i páni instalatéři = vodouchové, jak je s oblibou v soukromí nazýváme. No přijeli nám nainstalovat zařizovací předměty a baterie a taky trubky do technické svařit....kdyby bylo všechno tak jak má, tak by to nebyla realita, že? :-) Většina věcí jako špatně vyskladněné umývadlo je jen prkotinka proti tomu, že po pánech instalujících tepelné čerpadlo a IZT jim zde zbylo spíš více než méně práce - musí táhnout vedení vody od přípojky k IZT úplně jinudy, než jak je zakresleno v projektu. Budeme mít opravdu technickou místnost plnou trubek, které nepůjdou ve stěnách.....holt to tam bude fakt jak v centrálním mozku lidstva.....tam jsou taky všechny hadičky napájející mozek pěkně viditelné!
Taky jsme narazili na otázku, zda naši krásnou dešťovou sprchovou hlavici, která má něco kolem čtyř kil, unese fermacelová deska na dvou vrutech. Ono to není zase taková tíha řeknete si...v reklamních sloganech čteme:" Unese 55 kg na dvou šroubech!".....no ale naše hlavice má vyložení, rozuměj krakorec neboli páku délky 55 cm. Tak si držíme palce....kotvíme totiž přímo do desky přes speciální hmoždinku do sádrokartonu - nemáme v té výšce totiž už obklad. Nemám ráda obklad v koupelnách až do stropu (asi mi to připomíná nemocnice či co), takže nám obklady končí ve výčce dvou metrů....a sprchová hlavice vychází výš. Tak nám držte pěsti....budeme reportovat, jak to s tím kotvením vlastně je.
Na závěr snad jen připomínku.....nejvíc jsme se báli vrtání do naší velmi tvrdé slinuté dlažby...a nakonec to byla pro borce z TOSAPU hračka. Tím se dostáváme k poučení přímo vhodnému k tomuto tématu: Kdo se bojí, sere v síni! Za sprostotu se omlouvám, ale tak nějak to slušněji a trefněji "říci" nešlo ;-)
Tak pár fotek z velmi produktivního dne.
Uzavírám fotkou z předpolí našeho domu....bagřík nám totiž už i srovnal místo pro budoucí parkovací stání a chodníček....začíná vyvstávat otázka z čeho schody?
Tak pěkný večer a stavění zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat