Stavba: zastávka - pasažéři: rajčata

Na pozemku jsme vztyčili další stavbu. Je to stavba drobná, která ale způsobila sousedům nejednu svislou vrásku na čele, když začala vznikat....
Je blízko jižnímu plotu, je malá - 2 x 2 x 2 metry, je průhledná...co je to??? No i na tuto otázku z jejich úst nakonec po ostýchání došlo.
A je to: zastávka pro rajčata :-) Skládá se z dřevěné kostry z tlakově impregnovaných sloupků 50x50 mm na 1,8 m délky (svislé prvky) a pak z několika klasických střešních latí, které jsme si natírali. Vlastně nakonec přítel natřel všechno barvou zbylou od nátěrů dřevěného obložení domu. No a opláštění kostry bylo nakonec zvoleno z plastových vlnek. Makrolon jsme nakonec zavrhli, protože byl za a) dražší...za b) pouze čirý a za c) museli bychom nahoře dutinky zalepit, aby nebyl do roka zelený. Akorát ty vlnky se teda sakra hódně blbě řezaly napříč. O čemž svědčí výběr slov proudících skrze otevřená okna při tomto úkonu.... A to jsme měli moudřejší posilu, ale i tak se plátek od pilky v ruce musel ukrutně snažit :-)
Aspoň, že výrobce těch tenkých vlnek má celkem dobře připravený spojovací materiál včetně plastových podložek pod vlnku a čepiček kryjících spoj a vrut. Jen tu proměnlivou velikost vlnek řeší stále stejným poloměrem té polokruhové podložky, což bylo možná jen tím, že v hobymarketu měli jen jednu velikost, ale což...nakonec snad svůj účel splní i tak.
Během stavby doznávala konstrukce a hlavně opláštění několika změn a tak jsme si notovali, že máme rajčatový přístřešek už verze 2.1 :-) Jako u softwarových programů... i ty vlnky přišly tak nějak spontáně, stejně tak jako jejich umístění horizontálně a nakonec i řešení střechy se natřikrát měnilo.

Ale za nejlepší vychytávku beru oteviratelnou levou část opláštění hned vedle vchodového otvoru...vzhledem k našim množícím se věcem na zahradu budeme přes zimu jistě tento úkryt využívat i jako skládek...a to by přece jen s úzkým vchodem nešlo ;-)

Rajčatům se zatím pod stříškou daří...už jsme měli i několik prvních. Jak uvidíte, stavělo se kompletně už kolem zasazených rajčat, což byl pak také oříšek...hlavně, aby přežily rostlinky. No nakonec se nějak dařilo i nedařilo. Tak ať se vám líbí :-)

 

Terénní úpravy ve velkém

Tak jsme ho před měsícem konečně uhnali..... Koho? No chlápka v traktorbagru. Někdy si říkám, že je škoda, že to už dnes neplatí jako kdysi...prostě když dal někdo na něco slovo, tak platilo...dneska máme místo toho mobily. A když se řekne, já se ozvu jak to bude, tak víte co.... no přece prd. Už dávno jsme pochopili, že kdo nezavolá první nebo rovnou nekřičí a není někdy až "vlezlý", tak že ten prostě nemá...není na řadě a tak. Už to víme, ale někdy to jen odmítáme akceptovat, přizpůsobit se tomuto stylu....jít se stádem a dělat něco, co my neradi. Tak někdy jen čekáme...a čekáme (a cítíme se tak, jací někdy jsme...totiž blbí), pak se změní počasí, tak zase čekáme, až se zase změní počasí, pak už to jde, my se naštveme, že kopou jinde a ne u nás, a tak voláme. On by přece nezavolal, ani když telefon má, že?

No a tak nějak to bylo. Už je to víc jak měsíc, co tedy přijel a pak za tři hodiny udělal z naší zahrady opět planinu...no bylo to sem tam i bolestné (to když dloubnul do jabloně), ale nakonec to tak nějak je. Sice ještě ne dle našich představ, ale už se na tom dá stavět.
Apropos stavět, to jsme vlastně už taky udělali...máme totiž na zahradě novou stavbičku... a altánek to není, uvidíte někdy příště :-)
Snad dřív, než za měsíc a s měsíčním zpožděním...

Tak tedy foto před zásahem a po zásahu bagristy. Komentář není třeba.

Najděte pět rozdílů...aneb konečně bez "nákladové rampy"

Poslušně všem hlásím, že už rovnou od vchodu nepadáme přes kraj kolmo dolů na beton chodníčku. Ano již se nám podařilo učinit další krok nejen blíže ke kolaudaci, ale také neobrazně již můžeme po krůčcích stoupat rovnou od chodníku k hlavnímu vchodu. Nemusíme už krkolomně jít nejdřív směrem k zahradě nebo se složitě drápat na metr vysokou zídku.
Máme totiž již asi měsíc nainstalovány nové venkovní schody a zábradlí. Nejprve jsme přemýšleli materiálově o celonerezovém, ale zaprvé by bylo jistě celkem drahé a pak nám také přišlo, že by to moc svítilo před tou vstupní fasádou. Nakonec tedy máme povrch žárově zinkovaný a "výplet" tvoří nerezová lanka uchycená v napínácích. A proč zrovna lanka a hnedle vodorovně? Nechtěli jsme totiž nějaké masivní neprůhledné zábradlí nebo klasické svislé tyčky, které jsme měli v projektu. Nakonec si myslíme, že jsme vybrali opravdu dobře - vodorovné linie se nám tak opakují nejen na obkladu, ale i takto na zábradlí. Dalším požadavkem byla co možná největší bezúdržbovost, tedy proto tento materiál, a také proto je i zvolený pororošt na stupních schodů. Myslím, že hlavně v zimě oceníme, že nebudeme muset hned ráno odmetat ze schodů sníh...a nikomu to neříkejte, ale dobře se o to také čistí zabahněné boty ;-) Akorát nevím, kdo pod tím to bahno bude zametat, ale my si jistě nějak ještě role rozdělíme. :-)

No a pokud se podivujete nad stavem naší opěrné zídky, tak takto to opravdu nezůstane...celý povrch betonových tvárnic bude zakryt, zastěrkován a buď na plochách zopakujeme povrch ze soklu domu nebo jej minimálně přetáhneme nějakou tenkovrstvou omítkou a necháme třeba poplazit kytkami...to je ještě otevřené. Zatím tedy zídka moc nezdobí a trochu hyzdí...ale na to se také dostane, hlavní bylo, aby bylo kudy chodit.

Na fotkách uvidíte stav před a po :-)

    Před

    Po

    Detailně před instalací

    ...a již můžeme stoupat vzhůru

    Pohled od vchodových dveří

Nezvyklé pohledy ....na zahradu, na dům

V poslední době stíhám jen fotit, ale už nenacházím čas na to, abych nové fotky umístila na web. Při pohledu z okna během propršeného víkendu jsem si uvědomila, jak jsou zahrada a s ní pak dům tolik proměnliví. Podle denního světla, doby a počasí, to se tak k tomu nějak pojí, že? :-) A protože čím dál víc fotím spíše zahrádku a skleník, na dům se trošku nedostává, vyhrabala jsem nějaké fotky toho našeho "fešáka" z nezvyklých pozic a úhlů.

Jestli se vyvede počasí, tak se již brzo změní tvář našeho pozemku velmi radikálně - dojde k přemisťování hory zeminy, která je hned vedle jablůňky. Tak snad se nám to povede rozvrhnout nějak funkčně a s ohledem na naše ruce při následném přehazování lopatou :-)

A nyní již zahrada, dům a jejich "zákoutí" :-P To je stejně hezké slovo, že? To ZÁKOUTÍ.
Pěkný slunečný den přeji všem.

 

    pohled ze severozápadu
 

 

    těch jabloňových kvítků, a hlavně ta vůně

    založená sukulentí zahrádka - předpěstovávám na střechu .-)

    jahody "na husto" (snad budou)

 

    ta houpačka už patří "bohužel" k sousedům

   žeby pravda byla na dně? Hmmm, kosáci ji asi v pítku nehledají.

Zahradní posuny z jara do zimy a zpět

Když jsem dnes stahovala z foťáku zase nějaké fotky domu a okolí, na které většinou hned po vyfocení nemám čas, tak jsem si všimla zajímavé věci. A to, že přesně před měsícem 25. března jsme přijeli navečer z práce a jen tak tak jsme utekli před pořádnou sprškou krupek. Hned jsem brala foťák ven a po přeháňce vše zdokumentovala. To by byla trošku paralela s dneškem, ale dnes jistě nebude náš záhonek jarních kvítků celý bíle zasypán jako tenkrát. Venku se zrovna bouřka s kroupami mění jen na bouřku bez krup a já sem vkládám nové fotky našeho posunu ve skleníku. Už nemáme vysazené jen kedlubny a saláty, ale od tohoto týdne druhou polovinu plastového úkrytu obývají papriky předpěstované mým milým tatínkem. Rostlinek máme nějak ke třiceti....a už se těším na ty vůně, až si budu moci uždíbnout a udělat si první letošní lečo s domácím chlebem :-P
Hmmm, mňam...ale to už bude zase o nějaký ten měsíc víc a já budu zase o rok starší...tak to až někdy jindy ;-)
Hezké mezisváteční dny přeju všem našim čtenářům i těm, co sem jen náhodou nakouknou :-)

    před měsícem


    a dnes v 16:00

   

 

    ten boj s pampeliškami asi nikdy nekončí, že?

    jablůňka konečně rozkvétá

    ptáčkové mají nové pítko...a my se máme v zahradě zase na co dívat :-)

První jarní moment(k)y - zahrada

Už se mi zase nashromáždilo pár veselých (již od března) jarních fotek. No je pravda, že příroda využívá teplých dní, a i když na začátku nebylo právě dost vláhy, tak cibuloviny, které jsme vůbec ze "záhonku" nevytahovaly, vystrčily ven první jarní barvy. Na svět se nám opět po roce podívaly krokusy, ladoňky, narcisky a teď už i modřence a tulipány lezou...

Je zajímavé, že na fotkách domu z listopadu a z března člověk nevidí téměř žádný rozdíl...tráva stejná, nebe stjeně modré, ale teď na začátku jara je to o dost pozitivnější, když víte, že brzo bude vše v rozpuku.

No však se podívejte sami, jak už máme obydlený skleník (teď myslím plodiny a ne naši domácí ještěrku) :-) a jak se těšíme na chroupání kedlubnů a chroustání salátu.

Krásné jarní dny přejeme z vršku 405 metrů nad mořem.