Tak jsme ho před měsícem konečně uhnali..... Koho? No chlápka v traktorbagru. Někdy si říkám, že je škoda, že to už dnes neplatí jako kdysi...prostě když dal někdo na něco slovo, tak platilo...dneska máme místo toho mobily. A když se řekne, já se ozvu jak to bude, tak víte co.... no přece prd. Už dávno jsme pochopili, že kdo nezavolá první nebo rovnou nekřičí a není někdy až "vlezlý", tak že ten prostě nemá...není na řadě a tak. Už to víme, ale někdy to jen odmítáme akceptovat, přizpůsobit se tomuto stylu....jít se stádem a dělat něco, co my neradi. Tak někdy jen čekáme...a čekáme (a cítíme se tak, jací někdy jsme...totiž blbí), pak se změní počasí, tak zase čekáme, až se zase změní počasí, pak už to jde, my se naštveme, že kopou jinde a ne u nás, a tak voláme. On by přece nezavolal, ani když telefon má, že?
No a tak nějak to bylo. Už je to víc jak měsíc, co tedy přijel a pak za tři hodiny udělal z naší zahrady opět planinu...no bylo to sem tam i bolestné (to když dloubnul do jabloně), ale nakonec to tak nějak je. Sice ještě ne dle našich představ, ale už se na tom dá stavět.
Apropos stavět, to jsme vlastně už taky udělali...máme totiž na zahradě novou stavbičku... a altánek to není, uvidíte někdy příště :-)
Snad dřív, než za měsíc a s měsíčním zpožděním...
Tak tedy foto před zásahem a po zásahu bagristy. Komentář není třeba.
