Vlastně spousta lidí v našem okolí vůbec nechápe, jak jsme to tak dlouho bez kuchyně mohli vydržet. Ale myslím si, že člověk jedenadvacátého století je bytost velmi pohodlná v tom, na co je zvyklá. Ale když se něco moc chce, nebo nechce (mít další půjčku), tak jde všechno. I vydržet kvůli umytí každého šprdlíku chodit až do koupelny do pidi umyvadla s baterií na umyvadle, pod které strčíte jen něco nevysokého :-P
Tak snad si Mikulášskou nadílku budeme rozdávat už v blízkosti naší nově, sice malé, ale milé kuchyňské linky.
A tady pár vizualizací z moc milého designového studia, kde nám ve všem vyšli vstříc. Pokud vám, mým čtenářům nejen z rodiny bude chybět fotka prostoru před realizací, tak se mě pokuste pochopit, JE TO (snad už brzy "byl") náš dvouvařič a náš bordýlek a tak si ho s dovolením necháme pro sebe :-)
Ale někdo jej přecijen uvidí, tímto zdravím návštěvníky, kteří sem zavítali ze zvědavosti před akcí, jež se zove Dny otevřených pasivních domů. Tak už se těšíme, jen mě k tomu napadla ta věta, která se říká před vypitím panáka "vejdi v pokoji a neubliž". Jsme na vás všechny zvědaví....jestli budete mít stejné dotazy, jako jsme měli my před třemi lety:-)
Zde vizualizace kuchyně:
A na závěr jedna vzpomínková:
předloni
loni
Žádné komentáře:
Okomentovat