Snění o lásce a o zahradě 14.2. :-)

Dnes na svátek zamilovaných nebudu psát o valentýnských klišé (i když hojně komerčně podporovaných). Druhů lásky je spousty a hned po lásce partnerské je, dle mého názoru, nejdůležitější láska sama k sobě samému. Doufám, že hned nemyslíte na sobeckou lásku narcisí ;-), ale takovou lásku, která nám přináší sebeúctu, sebevědomí a také nám dává sílu dávat......A o síle dávat a brát je život především, no ne?.....přiznávám, do klišé jsem nakonec také upadla, ale přes oslí můstek se chci dostat přecijen k té zahradě. Vlastní zahrada kolem domu pro mě představuje dnes již oázu a formu svobody...pamatuji si, že v dětském věku mě zahrada fascinovala, ale na druhou stranu jsem řešila takové "přízemní" věci, jako je nechuť k hlíně za nehty, které se člověk plející záhon prostě nevyhnul. Dnes si na to s úsměvem vzpomneu a vezmu si rukavice :-D
Možná se vůči někomu teď nepříjemně vymezím, ale prostě nemám ráda "zahradu" tvořící rádoby anglický trávník obehnaný pletivem ještě podpořeným špalírem tůjí...Nejsme přeci na hřbitově ani v římské provincii, kde se snad vysoké cypřiše a zeravy přírodně vyskytují. Proč nutit přírodě a vlastně i sobě něco, co nemůže fungovat? Výhodnější je přeci být trošku línější (protože ti, co mají anglické trávníky jsou otrokem chemických přípravků a sekání co 14 dní) a mít kolem sebe pestřejší faunu a flóru nehledě na výhled z domu.....
My touhle cestou jít nechceme, sice to bude nejspíš bolestnější, ale o to hezčí cesta stále vytvářející něco nového. Z rodiny si přinášíme lásku k užitné zahradě, kde si můžete tu a tam něco uždíbnout, namalovat si rty malinou a získat tu nejvoňavější šťávu na světe z rybízu a ostružin. Přiznáváme se bez mučení - máme rádi "jedlou" zahradu, i když už teď víme, že nás bude stát spousty času a práce.
Při plánování naší budoucí zahrádky jsme se tedy jako na prvním shodli na ovocných stromech, keřích s rybízem, malinami a ostružiním. Různými bobulemi počínaje až po rakytník konče.... :-P
A není to proto, že teď je vše "domácí" BIO a je to prostě móda....ale vyrostli jsme na babiččině marmeládě a kynutých buchtách s jahodami, maminčině výtečném koláči s meruňkami a jídly vonícími po bylinkách právě utržených ze zahrádky. Máme na to krásné i méně krásné vzpomínky.... (každý kdo někdy trhal rybíz na koláč, když se chtěl jet nutně koupat k rybníku, pochopí ;-)...a hlavně bychom o ten hezký pocit a hlavně neopakovatelnou chuť nechtěli připravit své budoucí potomstvo!

Tak snad již brzy začneme ten náš kamenohlinitý úhor předělávat k obrazu našeho snu, kde se vzájemně doplňují takzvané zóny "žrací" se záhony trvalek, s bylinkovými záhony, místem na skleník, špalírem ovocných stromů, trochou té zelené plochy na hry a hlavně místy a zákoutími k relaxaci určenými....
Snad již brzy se s vámi podělím i o ten náčrt a hlavně nějaké ty fotky vykukujících tulipánů a krokusů! Teď zatím na fotkách stále hlína a sníh kam se podíváš ;-)
Alespoň, že to sluníčko minulý týden vykouklo!

 

 

 

 

 .....někde tady ten bažant být prostě musí :-)

....do budoucnosti hledíme zatím stále s nadějí!